R O Z H O V O R Y


INFORMACE OD JANA VOZARYHO: VE STUDIU


  • Honzo, jaké byly začátky vaší studiové práce?

    • Poprvé jsme přišli do studia Čs. rozhlasu v Českých Budějovicích s písní Ráchel. To bylo v prosinci 1986. Tehdy ještě bez Dušana a s kytaristou Zdeňkem Pavelcem. Písničku potom vysílala jihočeská Mladá vlna, a v polovině to museli stopnout, protože tehdejší ředitel rozhlasu náhodou doma poslouchal rádio a nějak se mu to nezdálo. Ráchel byla zakázána - prý není radno se zabývat židovskou tématikou. Až do roku 1988 se jí nikdo neodvážil pustit. Mezitím nahrávání v českobudějovickém rozhlase pokračovalo. Ve staré sestavě jsme natočili ještě píseň Balada, ktará je svým způsobem raritou, protože to už s námi hrál Dušan, a Oceán byl poprvé, a naposledy v pěti.
  • Jakým stylem jste tenkrát točili?

    • Obě písničky jsme točili živě, Petr Muk hrál na kytaru a já na své první elektronické bicí. Dušan a Petr na své první klávesy KORG POLY 800 a CASIO CZ 1000. Zdeněk měl klasickou elektrickou kytaru. Nahrávání písně Dávná zem bylo v naší studiové práci zlomem: použili jsme náš první computer YAMAHA CX 5 M II. Nahrávka vznikla už bez kytaristy, v naší nynější sestavě. Byla to dost radikální změna, protože kytaru a baskytaru nahradil počítač. V této písni se také poprvé oběvily, pro nás asi typické, yamahovské industriální zvuky.
    Ráchel a Dávná zem se objevily na našem prvním singlu, vydaném v rámci Rockfestu 88. Nahrávání pokračovalo, při schvalování textů ovšem nastávaly menší či větší problémy, Petr Hons musel vysvětlovat, co a jak myslel. Následovaly písně Narcis, Létám, Padají koně, Zvonění, Havrani, Lék světu a Jeden den. Poslední dvě skladby se oběvily na našem druhém singlu. To bylo ukončení jedné kapitoly a zárověň konec našeho natáčení ve studiu Čs. rozhlasu v Českých Budějovicích.
  • Měli jste zvukového poradce?

    • Na všech nahrávkách s námi spolupracoval jako zvukový a odborný režisér Ivan Pokorný. Velice nám pomohl. Měl už zkušenosti s nahráváním elektronických nástrojů. Bez toho člověka si nedovedu představit, jak by se nám podařilo prvních deset skladeb studiově zrealizovat.
  • Jak vedla cesta k albu Dávná zem?

    • Čas plynul, pomalu se začalo hovořit o prvním albu. Po čtyřleté existenci Oceánu někoho v Supraphonu napadlo, že by se mohlo natočit album. Dohodlo se, že se bude natáčet ve studiu Radima Pařízka v Ostravě. Za hudebního režiséra jsme si vybrali našeho kamaráda a zkušeného muzikanta Láďu Faktora. Začátkem roku 1989 začaly přípravy Ládi v obývacím pokoji. Výběr zvuků, programování, přearanžování... Po měsíci bylo vše hotovo a potřebé zbaleno, včetně zavazadel. Ještě poslední Láďův telefon Radimu Pařízkovi, jestli má magnetofonové pásy od Supraphonu. Neměl. A o ničem nevěděl. Ti supraphonští pánové nám lhali od začátku až do konce, než se to provalilo. Pochopitelně nikdo za nic nenesl odpovědnost a házeli vinu jeden na druhého. V těžké depresi Láďa rozhodl: "Rychle doděláme studio u mě ve sklepě a natočíme to tady sami". Ujednáno, Supraphon souhlasil, prý stačí hotové nahrávky, které zaplatí adodají do Loděnic k vylisování.
    Následovaly zednické práce u Ládi ve sklepě, obklady izolačními materiály kvůli akustice, dokončovací práce. Střídali jsme se tam ve dne v noci. Během léta blo studio hotové. V Praze jsme si napůjčovali potřebné přístroje na nahrávání a různá efektová zařízení. Na půjčovné jsme se složili. Pak ještě celý víkend letovali šňůry... Konečně se mohlo začít. Ve výborné pohodě jsme natáčeli hudební základy, a mimo to si sami vařili a popíjeli všechno možné. Potom přijel Petr z chaty a začal nazpívávat. Pracovali jsme 14 dnů od poledne do tří do rána, někdy i déle. Podařilo se to. Vznikla Dávná zem.
    Supraphonu jsme oznámili, že je album hotové. Najednou obrátili! Začala diskuse, která se protáhla až do podzimu 1989. Supraphon začal ztrácet zájem a vypadalo to dost beznadějně. Námaha se zdála být zbytečná.
  • Jak jste situaci vyřešili?

    • Měsíc před vánocemi jsme odletěli do Británie na první polovinu turné s Erasure a rozhodli jsme se, že problém s LP vyřešíme až na jaře 1990. A tak se taky stalo. Nakonec jsme se s gramofonovou firmou dohodli. S jinou. Album jsme jeli natáčet do bratislavského Opusu.
    Z natáčení v Láďově studiu vzešel nejprve jen singl, kterým jsme se se Supraphonem rozloučili. Obsahoval písně Čas a Sen o měděných jablkách. Teď jsou ty nahrávky hojněji zastoupeny na albu 2 1/2.
  • Co v Opusu?

    • To byla naprosto nová zkušenost. Poprvé jsme se setkali s profesionálním vybavením, stejným jaké má např. Peter Gabriel ve svém domácím studiu. Postupem času jsme docházeli k přesvědčení, že vzhledem ke komplikovanému nahrávání, pomocí synchronizace mezi naším computerem a studiovým magnetofonem, a vzhledem k 24 stopám, téměř vždy naplněným, mixážnímu pultu řízeným vlastnám computerem, který umožňuje nahrávání z kteréhokoliv místa a stále si pamatuje všechny střihové funkce a nastavení ovládacích prvků, že prostě kvůli tomuhle všemu je studio Opusu jediné, kde můžeme natáčet. Některé písničky jsme studiově zpracovávali až potřetí, a tak se práce na prvním albu obešla bez větších problémů. V podstatě jsme měli všechno připraveno a naprogramováno včetně partů, které jinak hrajeme živě, neboť živé nahrávání přináší mnoho problémů a hlavně časových ztrát. Čas určený k nahrávání jsme chtěli využít hlavně pro mixování skladeb, to považujeme za velmi důležité.
  • Konec dobrý, všechno dobré?

    • V podstatě ano. Natáčení probíhalo, až na pár drobností, v pohodě. Poměrně rychle jsme se sžili s prostředím. Uzavřeli jsme se tak konečně! - jednu etapu naší práce.
    Nahrávíni ve studiu je pro muzikanty nevyhnutelná věc. Já se do prostředí nahrávacích studií zamiloval, cítím se v nich jako v ráji.


    Z knihy: Oceán Něco končí, něco začíná


    << zpět

    Správa stránek - PETR_2000 * Webdesign a správa MISHKA * 1999